Tel.: +420 383 412 320
   E-mail: info@soublatna.cz

    Střední odborné učiliště Blatná,
        U Sladovny 671, 388 16 Blatná
Úvod > Události > Adaptační kurz 2017

Adaptační kurz 2017

Na začát­ku škol­ní­ho roku tra­dič­ně pořá­dá Střed­ní odbor­né uči­liš­tě Blat­ná adap­tač­ní kurz pro stu­den­ty prv­ních roč­ní­ků učeb­ních obo­rů. Letoš­ní­ho tří­den­ní­ho kur­zu se 18. až 20. 9. 2017 zúčast­ni­la tří­da 1. O, obor Opra­vář země­děl­ských stro­jů. Od 20. do 22. září se zúčast­ni­ly tří­dy 1. A, 1. AE a 1. E, obo­ry Auto­me­cha­nik, Auto­elek­tri­kář a Elek­tri­kář. Již počtvr­té se ten­to kurz pořá­dal na domo­vě mlá­de­že SOU Blat­ná. Letos se kur­zu po del­ší době zúčast­ni­la stu­dent­ka, kte­rá stu­du­je obor Auto­me­cha­nik – mecha­nik opra­vář moto­ro­vých vozi­del.
S rea­li­za­ci kur­zu zabez­pe­čo­va­li lek­to­ři fir­my ELIO (http://elio.cz), kte­rá má síd­lo v Pra­ze a má s pořá­dá­ním těch­to kur­zů boha­té zku­še­nos­ti. Cílem adap­tač­ní­ho kur­zu bylo umož­nit stu­den­tům prv­ních roč­ní­ků, jejich tříd­ním uči­te­lům a uči­te­lům odbor­né­ho výcvi­ku vzá­jem­né pozná­ní, a to na samot­ném začát­ku škol­ní­ho roku.
Adap­tač­ní kurz je veden prv­ky zážit­ko­vé peda­go­gi­ky. Stu­den­ti si utvá­ře­li soci­ál­ní vaz­by for­mou nej­růz­něj­ších her, doved­nos­tí, besed a sou­tě­ží. Též šlo o to zapa­ma­to­vat si jmé­na svých spo­lu­žá­ků a najít si mís­to v kolek­ti­vu tří­dy.
Letoš­ní kurz ved­li lek­to­ři Pet­ra a Stan­da. Navá­za­li se stu­den­ty blíz­ký kon­takt. Někte­ré akti­vi­ty byly urče­né pou­ze stu­den­tům a lek­to­rům. Jiných se účast­ni­li i tříd­ní uči­te­lé a mistři odbor­né­ho výcvi­ku. Na začát­ku bylo sezná­me­ní, kde se v kru­hu kaž­dý zúčast­ně­ný včet­ně lek­to­rů a peda­go­gů před­sta­vil a cha­rak­te­ri­zo­val. Sta­no­vi­la se pra­vi­dla. Napří­klad že když někdo při­jde na akti­vi­tu poz­dě, musí za kaž­dou minu­tu vyko­nat něko­lik kli­ků či dvoj­ná­sob­ný počet dře­pů. To se hned v počát­ku sta­lo a opoz­dil­ci muse­li vyko­nat poměr­ně vel­ký počet kli­ků či dře­pů, až se oro­si­li. Pak již sko­ro všich­ni cho­di­li na akti­vi­ty či na chut­né jíd­lo do škol­ní kuchy­ně či na večer­ku včas.
Zpo­čát­ku lek­to­ři při­pra­vi­li čet­né hry na zapa­ma­to­vá­ní jmen, Napří­klad hra Pada­jí­cí koš­tě, kdy pro­střed­ní člo­věk v kru­hu nechal padat koš­tě a při­tom vyř­kl jmé­no spo­lu­žá­ka. Jme­no­va­ný měl za úkol koš­tě zachy­tit. Když zachy­til, nešel do stře­du, když ne, tak šel. Nebo hra, kdy si dvo­ji­ce stu­den­tů domlu­vi­la stej­ná ges­ta, tvo­ři­li dvo­ji­ci v pexe­su. Dva stu­den­ti – hrá­či pexe­sa šli za dve­ře, po návra­tu vyvo­lá­va­li spo­lu­žá­ky jmé­nem. Když dvo­ji­ce měla stej­né ges­to, šla na stra­nu ke hrá­či, kte­rý uhá­dl.
V teré­nu se usku­teč­ni­la napí­na­vá hra Bom­ba, povo­deň, nálet, ost­rov. Šlo se nád­her­ným bla­ten­ským par­kem, lek­to­ři vpře­du, uči­tel­ský dozor vza­du. Když lek­tor zapís­kal na píš­ťal­ku a vykři­kl: „Nálet!“, tak se muse­li všich­ni při­tisk­nout k zemi. Při výkři­ku „Povo­deň!“ muse­li stu­den­ti vystou­pit na vyvý­še­né mís­to. Při výkři­ku „Bom­ba!“ se muse­li stu­den­ti scho­vat před zra­ky lek­to­rů. Pokud se něco něko­mu nepo­da­ři­lo, dělal 5 kli­ků či 10 dře­pů. Občas vypa­da­lo, že někte­ří fyzic­ky zdat­ní klu­ci chtě­jí dělat kli­ky záměr­ně:) Na ost­rov s malou plo­chou se zase muse­li všich­ni stu­den­ti vejít, muse­li se navzá­jem pod­po­řit.
Zají­ma­vá byla hra „V baži­ně“, kte­rá pro­bí­ha­la na ces­tě v zámec­kém par­ku. Spo­čí­va­la v tom, že žáci dosta­li něko­lik papí­rů (kame­nů) a muse­li se všich­ni najed­nou dostat přes dlou­hou baži­nu po něko­li­ka kame­nech na dru­hou stra­nu. Nejdří­ve byli klu­ci s dív­kou bez­rad­ní. Vymýš­le­li, jak se na dru­hou stra­nu dostat při respek­to­vá­ní růz­ných těles­ných zdat­nos­tí i pro­por­cí. Při pře­šla­pu či pádu do baži­ny muse­li všich­ni jít zno­vu na začá­tek. To se neo­be­šlo bez emo­cí. Pře­chod baži­ny vyšel až na čtvr­tý pokus, když se nako­nec všich­ni muse­li vzá­jem­ně dohod­nout, pod­po­ro­vat se a domlu­vit na správ­né tak­ti­ce, kte­rá něko­lik klu­ků napadla, a rea­li­zo­vat záměr, aby nikdo z papí­ru nespa­dl.
Pouč­ná byla i hra, kdy se stu­den­ti roz­po­čí­ta­li na týmy. Měli za úkol zvo­lit vedou­cí­ho týmu. Kaž­dý tým obdr­žel syro­vé vej­ce. Všich­ni spo­leč­ně v týmu si moh­li fik­tiv­ně naku­po­vat reál­né suro­vi­ny tak, aby vej­ce při pádu asi ze 3 met­rů pře­ži­lo a neroz­bi­lo se. Suro­vi­ny byly brč­ka, špej­le, papír, lepen­ka a ubrou­sek. Kaž­dá suro­vi­na něco „stá­la“. Šlo o to, pokud se vej­ce neroz­bi­je 2 týmům, vyhrá­vá ten tým, kte­rý nakou­pil lev­ně­ji. Oba­ly vajec byly růz­né, i fan­tas­tic­ké s trčí­cí­mi špej­le­mi. Nako­nec vedou­cí týmů na bla­ten­ském sta­di­ó­nu hodi­li z výš­ky vol­ným pádem vej­ce. Bohu žel všich­ni šet­ři­li na suro­vi­nách tak, že když lek­to­ři roz­ba­lo­va­li oba­ly vajec jeden po dru­hém, nako­nec se uká­za­lo, že se všech­na vej­ce roz­bi­la. I to bylo pouč­né, že je dob­ré někdy inves­to­vat pro­střed­ky a úsi­lí, aby člo­věk zámě­ru, cíle nebo snu dosá­hl.
Sko­ro po kaž­dé akti­vi­tě násle­do­va­lo zhod­no­ce­ní pod vede­ním lek­to­rů. Někte­ré hry byly nároč­né fyzic­ky, jiné na spo­lu­prá­ci, ale byly stu­den­ty hod­no­ce­ny klad­ně. Stu­den­ti si nako­nec adap­tač­ní kurz uži­li. Z reak­cí stu­den­tů, peda­go­gic­ké­ho sbo­ru i lek­to­rů vyplý­vá, že adap­tač­ní kurz spl­nil svůj účel. Stu­den­ti si z adap­tač­ní­ho kur­zu odvez­li zážit­ky, pozna­li kama­rá­dy i peda­go­gy, což jim urči­tě pomů­že ve stu­diu.